Kusu štětinochvostý (Běžný kusu štětinochvostý, Australský kusu štětinochvostý, Liščí kusu)

Kusu štětinochvostý (Trichosurus vulpecula) je druh z čeledi kusovitých (Phalangeridae), který patří mezi nejrozšířenější a nejznámější kočkovité savce v Austrálii. Je známý svou přizpůsobivostí, inteligencí a schopností žít v různých typu prostředí – od tropických lesů až po městské oblasti. Tento druh má charakteristický vzhled s hustým srstí, dlouhým chlupatým ocáskem a výraznými ušima, které mu dodávají podobu lišky. Vyskytuje se především na pevnině Austrálie, ale byl také zaveden do Nového Zélandu, kde se stal invazivním druhem. Díky svému rozšíření je považován za jednoho z nejúspěšnějších savců v moderní době. Jako běžný kusu štětinochvostý nebo australský kusu štětinochvostý je znám i mimo vědecké kruhy, zejména ve spojení s ochranou přírody a ekologickými problémy v regionech, kde se jeho populace rozrůstá.

Název druhu Trichosurus vulpecula je odvozen z řeckého a latinského jazyka. Slovo „trichos“ (τρίχος) znamená „vlákno“ nebo „chloup“, odkazuje na hustý, chlupatý vzhled srsti, zejména na ocasu, který je jedním z nejvýraznějších znaků tohoto druhu. Slovo „suros“ (σοῦρος) znamená „ocas“ nebo „houští“, což v kombinaci s předchozím slovem vytváří název, který doslova znamená „chlupatý ocas“. Celé slovo tedy popisuje klíčový morfologický znak – výrazně chlupatý, hustý a široký ocas. Druhové jméno „vulpecula“ pochází z latinského „vulpes“, což znamená „liška“, a přípona „-cula“, která znamená „malá“ nebo „podobná“. Tedy „malá liška“ nebo „liščí podoba“. Tento název odráží vzhled kusu štětinochvostého, který má výrazné podobné rysy s liškami – vysoké uši, špičatý čenich, výraznou tvář a pohled plný zvědavosti. Původní popis druhu byl proveden britským zoologem Johnem Edwardem Grayem v roce 1821, kdy ho pojmenoval na základě vzorků z Austrálie. Název se zachoval a stále se používá v celém světě jako oficiální systématický název. V současnosti je tento druh známý pod různými názvy – například běžný kusu štětinochvostý nebo australský kusu štětinochvostý – v závislosti na regionu, ale vědecký název zůstává univerzální. Význam tohoto názvu ukazuje na evoluční adaptaci a vnější podobu, která vzbuzuje zájem jak vědců, tak veřejnosti.

Kusu štětinochvostý je středně velký savců, který se vyznačuje robustní postavou a výrazně vyvinutými strukturami pro život v křovinách a stromech. Samci dosahují délky těla kolem 45 až 60 cm, z nichž asi 30 až 40 cm připadá na ocas. Samice jsou o něco menší, jejich tělo měří 40 až 55 cm, ocas je zhruba 25 až 35 cm dlouhý. Hmotnost se pohybuje mezi 2,5 až 5 kg, přičemž samci jsou obvykle těžší než samice. Srst je hustá, měkká a často tmavě šedá nebo hnědá, s bílými nebo světle šedými pruhy na hrudi a břiše. Na hlavě se často objevují jasnější barvy, jako světlé pruhy nad očima nebo černé čepice na čele. Oči jsou velké, tmavé a mají dobré noční vidění, což je klíčové pro jejich aktivitu v noci. Uši jsou velké, trojúhelníkové a citlivé na slabé zvuky, což jim pomáhá při detekci hnízdících ptáků nebo pohybujících se potravních zdrojů. Nohy jsou krátké, ale silné, s ostrými nehty vhodnými pro skákání a šplhání po stromech. Přední končetiny jsou vybaveny pěti prsty, z nichž jeden je obratný a funguje jako palec, což umožňuje přesné chápání a manipulaci s předměty. Zvláštností je i to, že kusu štětinochvostý má schopnost se držet v pozici sedící nebo dokonce stojící na zadních nohou, což mu dává výhodu při sběru potravy nebo pozorování okolí. Ocás je jedním z nejvýraznějších znaků – je hustý, dlouhý a může sloužit jako opora při lezení nebo jako rovnovážný mechanismus při skákaní. I když je srst těžká a chrání před deštěm i chladem, některé poddruhy se vyskytují i v teplejších oblastech, kde je srst méně hustá. Celkově se jedná o dobře vybavený druh pro život v různých terénech, s výraznými adaptacemi pro noční aktivitu a interakci s prostředím.

Kusu štětinochvostý je výjimečně dobře přizpůsobený k životu v různých ekosystémech, což je důsledkem komplexních fyziologických, behaviorálních a morfologických adaptací. Jeden z klíčových adaptivních rysů je jeho noční aktivita, která je založena na vysoko výkonné vizuální a auditivní senzorice. Jeho oči jsou vybaveny velkým množstvím tyčinek, což zajišťuje vynikající noční vidění, a zároveň má schopnost rozlišovat barevné odstíny i v slabém světle. Slepé místo, které má u lidí, je u kusu štětinochvostého minimalizováno díky specifickému uspořádání sítnice. Sluch je stejně výkonný – velké uši jsou mobilní a mohou se otáčet nezávisle, což umožňuje přesné lokalizování zvuku. To je klíčové pro detekci hnízdních ptáků, malých savců nebo hmyzu. Kusu štětinochvostý má také výrazně vyvinutý čich, který používá při hledání potravy, identifikaci partnerů a rozpoznávání území. Fyziologicky je tento druh schopen regulovat tělesnou teplotu i při extrémních změnách prostředí, což mu umožňuje přežít v oblastech s různým klimatem. V chladnějších obdobích se může vyskytovat tzv. „hypometabolismus“, kdy snižuje metabolismus a spí více, aby ušetřil energii. Tato adaptace je však méně výrazná než u některých jiných myšáků. Růstový cyklus je pomalejší než u mnoha dalších savců; mláďata se vyvíjejí pomalu, což je spojeno s delší dobou mateřské péče. Kusu štětinochvostý má vysokou inteligenci, která se projevuje v schopnosti učit se zkušeností, řešit problémy při získávání potravy a adaptaci na lidské prostředí. Například v městských oblastech se naučí otevírat odpadkové koše nebo využívat lidské domovy jako útočiště. Behaviorálně je známý svou výmluvností, přezíráním a schopností přežít i v nepřátelském prostředí. Má schopnost si vybudovat složité hnízda z listí a větví, která slouží jako útočiště proti dešti i predátorům. Kusu štětinochvostý je také schopen komunikovat pomocí zvuků, pachů a tělesného jazyka – například při ohrožení zvedá ocas nebo mrská hlavou. Zajímavá je i jeho schopnost se držet v pozici sedící nebo stojící, což mu dává výhodu při pozorování nebo manipulaci s potravou. Díky těmto adaptacím je tento druh jedním z nejúspěšnějších savců v Austrálii a mimo ni.

Kusu štětinochvostý je původně endemický pro Austrálii, kde se vyskytuje prakticky na celé pevnině, s výjimkou některých suchých pouštních oblastí v centrální části kontinentu. Jeho přirozený areál zahrnuje všechny střední a jižní části Austrálie, včetně oblastí v New South Wales, Victoria, Queensland, Jihovýchodního Austrálie, Jižního Austrálie a západní části Western Australia. Rozšíření je největší v oblastech s vlhkým podnebím, kde jsou dostupné lesy, křoviny a lesní porosty. Byl také úspěšně zaveden do Nového Zélandu v roce 1837, kdy byly vydány několik jedinců z Austrálie. Od té doby se jeho populace v Novém Zélandu rychle rozrostla a nyní je považován za invazivní druh, který ohrožuje místní druhové spektrum. V Novém Zélandu se kusu štětinochvostý vyskytuje na obou ostrovech, především v lesních oblastech, křovinách a městských okraji. V Austrálii je přítomen i v některých městských aglomeracích, kde se přizpůsobil životu v blízkosti lidí. Výskyty v horách jsou omezené, ale vyskytuje se i v alpských oblastech na výšce až 1500 metrů nad mořem. Ve východní části Australie, kde je větší vlhkost, je jeho populace hustější, zatímco v aridních oblastech je méně častý. Rozšíření je ovlivněno klimatickými faktory, dostupností potravy a únikem z predátorů. V posledních desetiletích se jeho areál rozšířil i do nových regionů kvůli změnám klimatu a lidské činnosti. Vzhledem ke svému vysokému přizpůsobení je tento druh stabilní a nebezpečný pro ekosystém, pokud se nachází mimo své původní prostředí.

Kusu štětinochvostý je jedním z nejflexibilnějších druhů v Austrálii v oblasti výběru prostředí, kde může přežít. V přirozeném stavu se vyskytuje v různých typůch ekosystémů, včetně smíšených lesů, bukových lesů, eukalyptových lesů, křovin, skalních údolí a přímořských porostů. Obvykle preferuje oblasti s hustým podrostem, kde má krytí před predátory a kde je dostatek potravy. Lesy s vysokými stromy jsou ideální, protože umožňují šplhání a vytváření hnízd v korunách. Kusu štětinochvostý je také častý v krajinách s meziskupinami stromů a křovin, kde může využívat příkopy, skály nebo staré dřevěné stavby jako útočiště. V městských oblastech se stává stále častějším jevem – vyskytuje se v parkách, zahrádkách, zahradách, pod balkóny, v garážích nebo v podzemních prostorech. Tato adaptace je důsledkem schopnosti využívat lidské infrastruktury a získávat potravu z odpadních košů nebo zadržených zelenin. Prostředí, které preferuje, má vysokou vlhkost, bohaté podrosty a dostatek dřevěných struktur pro šplhání. Tepelné podmínky jsou pro něj optimální v rozmezí 10 až 25 °C, ale dokáže přežít i v chladnějších nebo teplejších oblastech díky svému přizpůsobení. V sušších oblastech se vyskytuje v blízkosti vodních toků nebo v oblastech s vegetací, která zachovává vlhkost. V horách se objevuje v lesních pásech, kde je podzimní srst hustější. Důležitým faktorem je i přítomnost stromů s trnkem nebo dutinami, které slouží jako hnízda. Kusu štětinochvostý nemá striktní požadavky na typ půdy, ale preferuje půdy s dobrým drenážním systémem a bohaté organickým materiálem. Celkově je tento druh schopen žít v téměř jakémkoli prostředí, pokud je zajištěna dostatečná zelenina, krytí a potrava.

Kusu štětinochvostý je primárně nočním savcem, který se aktivně pohybuje v noci a spí během dne v hnízdech nebo skrýších. Tento ritmus je důsledkem jeho přizpůsobení k životu v prostředí s vysokým rizikem predace, protože mnoho jeho přirozených predátorů je denní. Během noci se pohybuje v rozsáhlém území, které může mít rozlohu až 20 hektarů, v závislosti na dostupnosti potravy a hustotě populace. Každý jedinec má své vlastní území, které ohraničuje pachem, zvukem nebo tělesným gestem. Interakce s jinými jedinci jsou obvykle minimální, kromě období páření nebo matčiny péče o mláďata. Kusu štětinochvostý je samostatným tvorem, který má vysokou míru individuálního chování. Nedělí se do stád, ani není známý zorganizovaný sociální systém jako u některých jiných savců. Může však sdílet určité oblasti, zejména v městských prostředích, kde je potrava dostupná. Při setkání s jinými jedinci se může chovat agresivně – zvedá ocas, zavrčí nebo se pokusí o útok, pokud se cítí ohrožen. Na druhé straně se může také chovat nevinně, například při vyhledávání potravy nebo vztahu s mláďaty. Kusu štětinochvostý je známý svou zvědavostí a inteligencí – umí otevírat uzavřené koše, vyhledávat potravu v těsných prostorech a přizpůsobovat se novým podmínkám. V městských oblastech se naučí využívat lidské budovy jako útočiště a využívat technologie, jako jsou kličky nebo zábradlí. Aktivita je výrazně ovlivněna sezónními cykly – v zimě se může částečně snižovat, zatímco v létě je intenzivnější. Dne se často skrývá v dřevěných dutinách, pod kameny, v křovinách nebo v podzemních prostorech. Kusu štětinochvostý je také schopen se pohybovat pomalu a tiše, což mu umožňuje uniknout predátorům. Jeho chování je tedy kombinací opatrnosti, inteligence a přizpůsobivosti, což je klíčem k jeho úspěchu v různých prostředích.

Reprodukce kusu štětinochvostého je složitý proces, který je ovlivněn klimatickými podmínkami, dostupností potravy a sociálními faktory. Samci a samice se páří v období od září do prosince, což odpovídá australskému jaru a létu. Po páření se u samice vyskytuje embryonální inkubace, která trvá přibližně 16 dní. Poté se narodí mláďata, která jsou velmi nedospělá – bez srsti, s uzavřenými očima a zcela závislá na mateřské péči. Po narození jsou mláďata uložena do mateřského koží, které má speciální zásobníky pro mléko. Tento koží je umístěn na břiše matky a je chráněn před chladem a predátory. Mláďata zůstávají v koži až 60 dní, během nichž se vyvíjejí a získávají schopnost pohybu. Po odtržení od koží se mláďata přesunou do hnízda, které je obvykle vybudováno z listí, větví a kůry. Matka je zodpovědná za péči o mláďata až do 6 až 9 měsíců, kdy jsou schopné samostatného přežití. Během této doby se mláďata učí šplhat, hledat potravu a reagovat na nebezpečí. Samci se většinou neúčastní péče o mláďata, ale někdy se mohou objevit v blízkosti hnízda, zejména pokud je matka ohrožena. Mláďata se oddělí od matky až po dosažení velikosti kolem 80 % dospělého jedince. Dospělost je dosažena kolem 12 až 18 měsíců. Průměrná délka života v divočině je 5 až 8 let, ale v zajetí může žít až 15 let. Při vysoké populaci a dostupnosti potravy může samice rodit dvakrát za rok, ale obvykle je jedna kořenka ročně. Počet mláďat v jednom kořenku se pohybuje od jednoho do čtyř, v závislosti na podmínkách. Tento vysoký reprodukční potenciál je jedním z důvodů, proč je tento druh tak úspěšný v různých prostředích.

Kusu štětinochvostý je omnivorní savců, který má široké a flexibilní stravovací návyky. Jeho strava se mění v závislosti na dostupnosti potravy, sezóně a prostředí, ve kterém žije. V přirozeném prostředí se živí různými rostlinnými a živočišnými zdroji. Mezi hlavní rostlinné potravy patří listy, květy, plody, bobule, med a semena různých rostlin, zejména eukalyptů, akácií a jiných dřevin. Velmi rád konzumuje ovocné plody, jako jsou jablka, hrušky, jahody a broskve, které najde v lesích nebo v městských zahradách. Dále se živí houbami, které najde pod stromy nebo v křovinách. Ze živočišné potravy zahrnuje hmyz (mravence, brouky, motýly), drobné plazy (želvy, hadi), malé ptáky, jejich vejce a mláďata, a také malé savce. V městských oblastech se často potravu doplňuje z odpadních košů, kde hledá zbytky jídla, syrové masa, těstoviny nebo cukrovinky. Tato schopnost se adaptovat na lidské odpady je jedním z klíčových faktorů jeho úspěchu. Kusu štětinochvostý má výborné zuby a čelisti pro rozmělňování tuhých potravin, a jeho čelisti jsou schopné generovat velkou sílu. Používá přední končetiny k manipulaci s potravou, často ji drží jako člověk. Čich je klíčový pro nalezení potravy, protože může detekovat zápach i v několika metrech vzdálenosti. V některých oblastech se dokonce specializuje na konkrétní druhy potravy – například v Novém Zélandu se živí především vejci ptáků, což má negativní dopad na místní druhové spektrum. Kusu štětinochvostý je schopen strávit i potravu s vysokým obsahem vlákniny, což mu umožňuje využívat různé rostlinné zdroje. Jeho strava je tedy velmi variabilní a přizpůsobivá, což je klíčem k jeho přežití v různých prostředích.

Kusu štětinochvostý hraje komplexní roli v ekosystémech, ve kterých se vyskytuje, a má jak pozitivní, tak negativní dopady. V přirozeném prostředí Austrálie je jedním z klíčových druhů, který podporuje rostlinnou rozmanitost a ekologickou rovnováhu. Jako rostlinný konzument pomáhá šířit semena rostlin, které konzumuje, a tím přispívá k regeneraci lesů a křovin. Jeho aktivity při hledání potravy, jako je šplhání po stromech nebo hledání hmyzu v kůře, mohou také stimulovat růst rostlin a zvýšit biodiverzitu. Dále je jedním z přirozených odbourávačů mrtvé biomasy, například mrtvých hmyzu nebo malých živočichů, což přispívá k recyklaci živin. Ve městských oblastech je tento druh důležitý pro kontrolu hmyzu a malých plazů, což může být pro lidské prostředí přínosné. Na druhou stranu je v mnoha regionech považován za invazivní druh, zejména v Novém Zélandu, kde ohrožuje místní druhové spektrum. Kusu štětinochvostý je známý svou schopností lovit vejce a mláďata místních ptáků, což vede ke snížení jejich populace. V některých oblastech je tedy považován za hrozbu pro ochranu biologické rozmanitosti. Z hlediska lidské činnosti je tento druh v Austrálii považován za symbol přizpůsobivosti a adaptability, ale zároveň je v mnoha městech považován za problém, protože proniká do domů, poškozuje zahrady a může přinášet zdravotní rizika. V některých regionech je využíván jako zdroj masa nebo srsti, ale tento průmysl je významný jen v malém rozsahu. Celkově je jeho praktická důležitost komplexní – závisí na tom, zda se jedná o přirozené prostředí nebo o zasahující lidské prostředí.

Kusu štětinochvostý je v Austrálii považován za druh s nízkým rizikem vyhynutí, protože má rozsáhlé rozšíření, vysokou populaci a dobrou adaptabilitu. Nejde tedy o ohrožený druh podle Mezinárodní červené knihy druhů (IUCN). Nicméně v mnoha regionech, zejména v Novém Zélandu, je považován za invazivní druh, který ohrožuje místní druhové spektrum. V Novém Zélandu je jeho populace řízena programy odstranění a kontrolními opatřeními, aby se minimalizovalo negativní dopad na místní ptáky a malé savce. Hlavními hrozbami jsou ztráta přirozeného prostředí, znečištění, zásahy do ekosystémů a konflikty s lidmi. V Austrálii je kusu štětinochvostý vystaven vlivům městského rozvoje, ztráty lesů a změn klimatu, ale jeho schopnost přizpůsobit se těmto změnám mu umožňuje přežívat. V některých oblastech je způsobem, jakým se šíří, vázán na lidské aktivitě – například při transportu stromů nebo materiálů. Pro ochranu místních druhů jsou proto implementovány opatření, jako jsou omezení přepravy, monitorování populací a vzdělávání veřejnosti. V Austrálii je kusu štětinochvostý chráněn podle zákonů o ochraně přírody, ale jeho populace se v mnoha oblastech považuje za příliš vysokou, což vyžaduje řízení. V některých státech je povoleno jeho omezení, pokud ohrožuje místní druhové spektrum. Další opatření zahrnují vytváření koridorů pro přirozené pohyby, ochranu lesů a podporu přirozených ekosystémů. Celkově je kusu štětinochvostý v Austrálii považován za stabilní druh, ale jeho roli v ekosystémech je stále monitorována, aby se zabránilo negativním dopadům.

Kusu štětinochvostý má komplexní vztah k lidem, který se liší podle regionu a prostředí. V Austrálii je tento druh běžným jevem v městských a venkovských oblastech, kde se často objevuje v zahradách, parkách nebo pod domy. Mnoho lidí jej považuje za zábavného a zvědavého tvora, který může být pozorován během noci. V městských oblastech se však může stát problémem – proniká do domů, poškozuje zahrady, otevírá odpadní koše a může zanechat špínu nebo pach. V některých případech může napadat malé domácí zvířata, i když je to vzácné. Kusu štětinochvostý není považován za nebezpečné pro lidi, protože je většinou opatrný a uniká před lidmi. Pokud se však cítí ohrožen, může zavrčet nebo se pokusit o útok, ale nejde o agresivní druh. Zdravotní rizika spojená s tímto druhem jsou minimální, ale existuje možnost přenosu parazitů nebo infekcí, zejména pokud se lidé dotýkají nebo přijímají potravu, kterou druh znečistil. V Novém Zélandu je kusu štětinochvostý považován za vážný problém – ohrožuje místní ptáky, zejména ty, které hnízdí na zemi, a může vést ke ztrátě jejich populace. Proto jsou tam prováděny programy odstranění a řízení populace. V Austrálii je kusu štětinochvostý často považován za součást přírody, ale v mnoha oblastech se diskutuje o možnosti jeho omezení, pokud ohrožuje místní druhové spektrum. Pro prevenci konfliktů se doporučuje uzavírat odpadní koše, nechat jídlo mimo domy a zamezit přístupu do domů. Většina lidí má pozitivní vztah k tomuto druhu, ale je důležité respektovat jeho prostředí a nezásahy do jeho života.

Kusu štětinochvostý má v australské kultuře relativně malou historickou roli, protože je to především moderní druh, který se rozšířil v posledních stoletích. V tradicích aboriginů nebyl tento druh významným symbolem, protože se v jejich legendách neobjevuje jako kultovní zvíře. Naopak, některé tribální skupiny používaly jeho srst nebo kosti k výrobě náčiní nebo ozdob, ale nebyl to hlavní objekt rituálu. V moderní australské kultuře se kusu štětinochvostý stává symbolickým tvorem, který reprezentuje přizpůsobivost, inteligenci a přežití. Je často zobrazován v dětské literatuře, animacích a dokumentech o přírodě, kde se prezentuje jako zvědavý a milý tvor. V městských oblastech je někdy považován za „městského zvíře“ nebo „zvíře města“, což odráží jeho schopnost žít v lidském prostředí. V Novém Zélandu je kusu štětinochvostý považován za symbol invaze a ztráty přírodní rovnováhy, což se projevuje v některých dokumentech a vzdělávacích kampaních. V kulturním kontextu je tento druh často spojován s problémy ekologické stability a ochrany přírody. V některých uměleckých dílech se objevuje jako metafora pro moderní člověka, který se přizpůsobuje změnám. I když není oficiálním symbolem, je často přítomen v kulturálním projevu, zejména v souvislosti s ochranou přírody a environmentálními problémy.

V Austrálii je kusu štětinochvostý považován za druh, který není ohrožen, a proto je jeho lov regulován podle zákonů o ochraně přírody. V některých státech je povolen lov, ale pouze v rámci řízeného managementu populací, zejména v oblastech, kde hrozí konflikty s lidmi nebo ohrožuje místní druhové spektrum. Lov je povolen pouze s licencí a pod dohledem příslušných úřadů. V Novém Zélandu je kusu štětinochvostý považován za invazivní druh, a proto je jeho lov povolen a podporován. Existují programy, které podporují odstranění jedinců, a je povoleno používat různé metody, jako jsou pasti nebo zbraň. V Austrálii je lov těchto zvířat omezen, ale v některých oblastech je povolen pro omezení populace, pokud je to nezbytné. Všechny metody musí být humane a splňovat stanovené standardy. V některých oblastech je kusu štětinochvostý chráněn pod zákonem, ale v mnoha místech je považován za „problémové zvíře“. Zákony stanovují, že žádné zvíře nesmí být ublíženo nebo zbytečně zabit, ale pokud je to nezbytné pro ochranu přírody nebo lidské zdraví, může být povoleno. Většina lidí je vědoma toho, že tento druh je důležitý pro ekosystém, ale zároveň je nutné řídit jeho populace, aby se zabránilo negativním dopadům.

Kusu štětinochvostý je plný nečekaných a fascinujících vlastností. Jedním z nejzajímavějších je jeho schopnost se držet v pozici sedící nebo dokonce stojící na zadních nohou, což mu umožňuje lépe pozorovat okolí nebo manipulovat s potravou. Má výrazně vyvinutý čich, který je až 10× citlivější než u člověka. Kusu štětinochvostý je jedním z mála savců, který dokáže pohybovat jednotlivými prsty předních končetin, což mu dává výhodu při sběru potravy. Je známý svou schopností otevírat uzavřené koše nebo zábradlí, což ukazuje vysokou inteligenci. V některých oblastech se dokonce učí otevírat dveře nebo kličky. Tento druh má také schopnost se přizpůsobit různým klimatickým podmínkám – v chladnějších obdobích může snížit metabolizmus a spát déle. Je známý svou schopností vytvářet složitá hnízda z listí a větví, která slouží jako útočiště proti dešti i predátorům. V městských oblastech se dokonce učí využívat lidské infrastruktury, jako jsou kanalizace nebo garáže. Kusu štětinochvostý je také jedním z mála savců, který dokáže přežít i v extrémních podmínkách, například v oblastech s vysokým znečištěním nebo v blízkosti silnic. Jeho dlouhý, hustý ocas slouží nejen jako rovnovážný mechanismus, ale i jako izolace proti chladu. V některých oblastech je známý svým zpěvem, který může znít jako zavrčení nebo vrčení. Tyto vlastnosti dělají z kusu štětinochvostého jednoho z nejzajímavějších a nejadaptabilnějších savců na světě.