Negativní dopady intenzivního zemědělského hospodaření na životní prostředí rostlinných a živočišných druhů jsou v naší přírodě stále více zřetelné.

Negativní dopady intenzivního zemědělského hospodaření na životní prostředí rostlinných a živočišných druhů jsou v naší přírodě stále více zřetelné. Jedním z aspektů tohoto hospodaření je zvýšení výměry jednotlivých půdních bloků. To má za následek nejen snižování rozmanitosti pěstovaných plodin, ale také úbytek druhové pestrosti planě rostoucích rostlin. Tyto změny následně vedou k dramatickému snižování biodiverzity a celkové homogenizaci otevřené zemědělské krajiny. A proto je týmem Útvaru myslivosti VÚLHM, v. v. i. dlouhodobě monitorován zajíc polní, který patří mezi tzv. „bioindikátorové“ druhy této krajiny. Homogenizace zemědělské krajiny se projevuje populačním poklesem zejména drobných živočichů, zatímco volně žijící spárkatá zvěř na tyto změny reaguje populačním nárůstem. Nejdramatičtější pokles byl zaznamenán například u populací mnoha druhů ptáků zemědělské krajiny, u nichž od roku 1980 došlo až k 60% snížení početností v Evropě. Jedná se především o druhy hnízdící na zemi, tedy například o koroptev polní, čejku chocholatou či chřástala polního. Mezi další druhy volně žijících živočichů, kteří negativně reagují na změny v zemědělské krajině, patří i zajíc polní. Intenzifikace zemědělství a homogenizace prostředí má značný vliv na velikost jeho domovského okrsku, což je jeden z faktorů, který může ovlivňovat přežívání zajíců v současné zemědělské krajině. U zajícovitých bylo zjištěno, že větší výměra domovského okrsku je spojena s relativně neproduktivním prostředím. Naproti tomu monokulturám se zajíci vyhýbají a preferují pestrou krajinu, pokud je však dostupná. V intenzivně obhospodařované krajině zajíc v různých částech roku velmi obtížně nachází vhodná stanoviště, která by mu poskytla úkryt a vhodné zdroje potravy. Je známo, že především zaječky potřebují v období laktace potravu bohatou na tuky a lipidy, čemuž odpovídají zemědělské plodiny a zejména obilniny. Přesto si raději vybírají přirozenou potravu, tedy různé druhy planě rostoucích bylin, travin a polních plevelů, pokud jsou ovšem v krajině dostupné. Větší potravní nabídka také snižuje dobu potřebnou na pastvení, čímž se snižuje riziko ulovení predátory. Nedostatek těchto vhodných stanovišť může být pro zajíce limitující, a to nejenom z hlediska zvýšeného rizika predace juvenilních jedinců, ale také kvůli negativním dopadům klimatických faktorů, které ovlivňují opět především nedospělé jedince. Absence krytových možností má prokazatelný negativní vliv na termoregulaci a následný nárůst výdajů energie. Proto je možné zajíce polního označit za takzvaný bioindikátorový druh živočicha, jehož populace udává kvalitu prostředí agroekosystému v daném místě.