Myslivost - News
Od čtvrtka 12. září do čtvrtka 19. září do 18:00 můžete hlasovat v V. kole soutěže Rarita roku 2024.
Do tohoto kola bylo přihlášeno celkem 11 srnčích trofejí, které si můžete prohlédnout v připojené galerii.
Výsledky hlasování budou zveřejněny společně s výsledky hlasování odborné poroty v říjnovém Světě myslivosti a na internetových stránkách Světa myslivosti.
https://www.svetmyslivosti.cz/zpravy/rarita-roku-2024-v-kolo-muzete-hlasovat
Českomoravská myslivecká jednota: Jak se Evropané staví k lovu zvěře
Nový mezinárodní průzkum veřejného mínění odpovídá na otázku, jak evropská veřejnost vnímá lov zvěře.
Hladinu veřejného mínění a diskusí občas rozvíří téma myslivosti a lovu zvěře. Nejlépe když se přihodí nějaká nešťastná událost či nehoda, nebo se alespoň někdo dopustí pytláctví. Myslivci pak v tom lepším případě čtou v diskusích pod články a na sociálních sítích spoustu negativních a myslivost zavrhujících příspěvků, mnohdy velmi vyhrocených.
V tom horším jim někdo zničí posed nebo jiné myslivecké zařízení, případně posprejuje auta na parkovišti během výstavy věnované myslivosti. Snadno vznikne dojem, že veřejnost myslivost a myslivce odmítá až nesnáší. Slabší povahy by se téměř mohly za svoji příslušnost k mysliveckému stavu stydět, místo aby na ni byli patřičně hrdí. Získat potřebnou kvalifikaci a složit potřebné zkoušky není vůbec jednoduché.
Obdobné zkušenosti mají myslivci a lovci z ostatních evropských zemí a o veřejném vnímání tohoto odvětví hospodaření v krajině se vedou diskuse na mezinárodní úrovni. S cílem zjistit, jak skutečně vnímá evropská veřejnost myslivost a lov zvěře zadala Evropská federace pro lov a ochranu přírody (FACE) ve spolupráci s partnerskými organizacemi mezinárodní průzkum veřejného mínění.
Průzkum byl proveden nezávislou agenturou YouGov v pěti státech Evropy a osloveno bylo více než 7000 respondentů. Důraz byl kladen na přijatelnost legálního lovu zvěře, domácího i mezinárodního, a také na uchovávání trofejí zvěře, získaných legálním regulovaným způsobem.
Výsledky průzkumu ukázaly, že většina občanů EU lov akceptuje. 77 % respondentů souhlasí s lovem a uchováváním trofejí, nebo je neutrálních. Pouze 23 % bylo proti.
Z výsledků průzkumu rovněž vyplývá, že snahy o zákaz dovozu trofejí, které proběhly v několika národních parlamentech členských zemí a byly zdůvodňovány požadavkem veřejného mínění, nemají reálný základ a nejsou veřejností podporovány. Takové omezení lovu by naopak mělo negativní dopad na ochranu přírody, místní komunity, ekonomiku a biologickou rozmanitost.
V informačním dokumentu Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se uvádí, že "lov zvěře může přinášet a přináší kriticky potřebné pobídky a příjmy pro vlády, soukromé subjekty a podniky a komunitní vlastníky půdy, aby zachovali a obnovili divokou zvěř jako způsob využití půdy a prováděli ochranářská opatření."
Myslivecké zvyky a tradice - přijímání mezi myslivce
Přijímání mezi myslivce je poměrně novodobý zvyk, který obohatil myslivecké tradice v naší zemi. V podvědomí myslivecké veřejnosti se nesprávně tato ceremonie uvádí jako „Pasování na myslivce“.
Myslivcem se člověk nestane po složení zkoušky z myslivosti a přijetím mezi myslivce.
Myslivcem se člověk stane až po mnohaleté praxi, obětavému přístupu k ochraně přírody, citlivému přístupu ke zvěři a správnému provádění výkonu práva myslivosti
Přijímání mezi myslivce je obdoba zvyků pocházejících z 19. století, tehdy byl tento slavnostní ceremoniál znám jako: „vyzbrojení“, „ozbranění“ a „přijetí v počet myslivců“.
Celý ceremoniál má samozřejmě svá pravidla a zvyklosti. Přijímání mezi myslivce většinou provádí myslivecký hospodář, společně s předsedou MS a nejstarším myslivcem. Na stůl vyzdobený úlomky se položí myslivcova zbraň, borlice, tesák a přijímací glejt s myslivcovým jménem.
Na zahájení celého aktu se troubí „Pozor! Pozor si dej !“. Myslivec přistoupí ke stolu a poklekne na pravé koleno. Zazní fanfára „Lovu zdar“. Uvedení ceremoniáři pomocí loveckého tesáku dávají symbolické údery na myslivcovo rameno s následující řečí:
„ První úder k připomínce mysliveckých mravů platí, vždy a všude musíš je i nadál zachovati“
„ Druhý dávám k poctě české myslivosti, chraň ji vždycky s pevnou bedlivostí“
„ Třetí vedu jménem mysliveckých druhů, s přáním Myslivosti zdar buď vítán v našem kruhu“
Po ukončení ceremoniálu se troubí „ Halali“ a na závěr „ Lovu Zdar“
Následuje gratulace od všech přítomných myslivců a slavnostní přípitek. Přijímání mezi myslivce lze provádět pouze jednou za myslivcův život. Upomínkou na tento nezapomenutelný akt je přijímací glejt.
Negativní dopady intenzivního zemědělského hospodaření na životní prostředí rostlinných a živočišných druhů jsou v naší přírodě stále více zřetelné. Jedním z aspektů tohoto hospodaření je zvýšení výměry jednotlivých půdních bloků. To má za následek nejen snižování rozmanitosti pěstovaných plodin, ale také úbytek druhové pestrosti planě rostoucích rostlin. Tyto změny následně vedou k dramatickému snižování biodiverzity a celkové homogenizaci otevřené zemědělské krajiny. A proto je týmem Útvaru myslivosti VÚLHM, v. v. i. dlouhodobě monitorován zajíc polní, který patří mezi tzv. „bioindikátorové“ druhy této krajiny.
Homogenizace zemědělské krajiny se projevuje populačním poklesem zejména drobných živočichů, zatímco volně žijící spárkatá zvěř na tyto změny reaguje populačním nárůstem. Nejdramatičtější pokles byl zaznamenán například u populací mnoha druhů ptáků zemědělské krajiny, u nichž od roku 1980 došlo až k 60% snížení početností v Evropě. Jedná se především o druhy hnízdící na zemi, tedy například o koroptev polní, čejku chocholatou či chřástala polního.
Mezi další druhy volně žijících živočichů, kteří negativně reagují na změny v zemědělské krajině, patří i zajíc polní. Intenzifikace zemědělství a homogenizace prostředí má značný vliv na velikost jeho domovského okrsku, což je jeden z faktorů, který může ovlivňovat přežívání zajíců v současné zemědělské krajině. U zajícovitých bylo zjištěno, že větší výměra domovského okrsku je spojena s relativně neproduktivním prostředím. Naproti tomu monokulturám se zajíci vyhýbají a preferují pestrou krajinu, pokud je však dostupná. V intenzivně obhospodařované krajině zajíc v různých částech roku velmi obtížně nachází vhodná stanoviště, která by mu poskytla úkryt a vhodné zdroje potravy. Je známo, že především zaječky potřebují v období laktace potravu bohatou na tuky a lipidy, čemuž odpovídají zemědělské plodiny a zejména obilniny. Přesto si raději vybírají přirozenou potravu, tedy různé druhy planě rostoucích bylin, travin a polních plevelů, pokud jsou ovšem v krajině dostupné. Větší potravní nabídka také snižuje dobu potřebnou na pastvení, čímž se snižuje riziko ulovení predátory. Nedostatek těchto vhodných stanovišť může být pro zajíce limitující, a to nejenom z hlediska zvýšeného rizika predace juvenilních jedinců, ale také kvůli negativním dopadům klimatických faktorů, které ovlivňují opět především nedospělé jedince. Absence krytových možností má prokazatelný negativní vliv na termoregulaci a následný nárůst výdajů energie. Proto je možné zajíce polního označit za takzvaný bioindikátorový druh živočicha, jehož populace udává kvalitu prostředí agroekosystému v daném místě.
Muži mají pro myslivecký spolek žen pochopení, myslivkyně často i skvěle střílí
Diana, první český myslivecký spolek žen, eviduje mírný nárůst počtu členek. Má jich přes 90, hlavně z jižních Čech, věnují se především lesní pedagogice. Zároveň také skvěle střílí, starají se o krmelce, působí i jako honci. Muži myslivci mají pro své kolegyně pochopení.
Na písecké lesnické škole, kde dřív bývali hlavně studenti, je dnes poměr dívek a chlapců vyvážený. Řekla to 7. října na akci Den zemědělců, potravinářů a venkova okresu Tábor členka spolku Hana Schläferová. Akce přilákala stovky lidí, prohlédli si skot i zemědělskou techniku, kupovali výrobky místních farem jako med či jablka, velká fronta byla na burčák.
„Pochopení mužů, že i žena patří do myslivosti, je veliké. Dřív to možná nebylo moc typické, ale v posledních 20 letech jsme se nesetkaly s tím, že by někdo na ženy pohlížel svrchu. Když se žena začne věnovat myslivosti, tak to dělá na 100 procent, a dost často jsou ženy myslivkyně i lepší střelkyně. Dělají myslivost s úctou k tradici. Holky jsou fantastické myslivkyně, mají naloveno, mají znalosti i úctu k přírodě a můžou být vzorem pro mnoho mužů myslivců. Většina mužů je bere na roveň sobě; pár zakomplexovaných se dívá spatra, ale těch je minimum,“ uvedla Schläferová.
Diana, I. myslivecký spolek žen, vznikl na Táborsku v roce 2009. Založila ho Věra Borkovcová. „V jižních Čechách má myslivost velkou tradici, proto je mnoho žen, jejichž manželé nebo otcové jsou myslivci, a ony se tomu přirozeně také věnují. Myšlenka byla, aby se ženy sdružovaly,“ poznamenala Schläferová.
Ve sdružení jsou ženy z různých koutů republiky. Schází se, protože je baví myslivost, vzájemně se zvou na hony, na naháňky, hlavní je ale lesní pedagogika, práce s dětmi. „To znamená, aby se české děti seznamovaly se zvěří, která v lese žije, a s tím, proč je potřeba ji chránit. Vidíme s léty, že povědomí dětí o přírodě je čím dál slabší. Mnoho dětí už nemá znalosti jako za našeho dětství v 70. letech, kdy každé dítě poznalo zajíce, srnku. Teď nám tvrdí, že bažant je papoušek,“ vysvětlila Schläferová.
Na stánku ve školním statku Tábor – Měšice v sobotu myslivkyně ukazovaly vycpaná zvířata, měly s sebou i puzzle. Jako dobrovolnice dělají program pro děti hlavně v mateřských a základních školách, ale také na akcích jako je budějovická výstava Země živitelka. Hodně žen se věnuje myslivosti i mimo spolek.
Šestačtyřicetiletá Hana Schläferová, jež vede jazykovou školu, se k myslivosti dostala díky rodině. Její strýc byl myslivec, manžel se jím také stal. „Žijeme u lesa, máme honitbu za domem. Chodím jako honec. Mám i zbrojní průkaz, ale ráda chodím spíš jako honec než střelec. Naháním nebo dohledávám zvěř. Ale mnoho žen střílí výtečně,“ řekla Schläferová.
Dcery žen ze spolku se často myslivosti také věnují, studují třeba lesnictví. „Hodně je to vidět na písecké lesnické škole; dřív byli studenti z 99 procent muži, teď nám říkali z vedení školy, že je to půl na půl. Žen, které chtějí pracovat v lesnictví nebo oborech spojených s ochranou přírody, přibývá,“ míní Schläferová.
PENZUM – MYSLIVOST PRO TEORII A PRAXI – XVIII
Pro milovníky přírody, ochránce životního prostředí, kynology, sokolníky, střelce a mysliveckou veřejnost. Obsahuje informace o všech mysliveckých odvětvích.
V pořadí již osmnácté přepracované vydání bohatě ilustrované publikace s dlouholetou tradicí.
Cílem publikace není být pouze učebnicí nebo skriptem. Adeptům zkoušek o první lovecký lístek a zkoušek pro mysliveckého hospodáře podá vyčerpávající informace k úspěšnému absolvování a stane se jejich nenahraditelným průvodcem v praktickém životě, na kterého se mohou kdykoliv spolehnout. Používá se i při přípravě na zkoušky vyšší. Široké veřejnosti dává možnost objevit myslivost jako aktivitu, která je celospolečensky důležitá i pro další generace. Zdůrazňuje, že myslivost není pouze o lovu a odhaluje její složitost, náročnost a krásu. Že nejde jen o ochranu populací jednotlivých druhů zvěře, ale především o orientaci na ochranu přírody a krajiny.
To vše je kromě textů doplněno názornými obrazovými přílohami, které takto zpracované jinde nenaleznete.
Všechny úpravy byly orientovány na moderní trendy v přístupu k myslivosti jako multifunkčnímu oboru. Nedílnou součástí publikace jsou slevové certifikáty, na základě kterých lze využít zajímavých slev u našich partnerů.
Návrh zákona o myslivosti zveřejněn
Na portálu informačního systému ODok Úřadu vlády České republiky byl 3. listopadu zveřejněn návrh zákona, kterým se mění zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Odkaz na materiál připravený Ministerstvem zemědělství najdete v dalším textu.
Návrh obsahující například velmi diskutované zmenšení minimální výměry honitby na 250 ha, vydávání nárokových povolenek k lovu pro vlastníky honebních pozemků či změnu ve výčtu druhů zvěře je nyní v připomínkovém řízení.
Poslechněte si první díl nového MysliHost Podcastu
https://www.youtube.com/watch?v=AZH-6YdEgy0&ab_channel=MysliHostPodcast
Na letošní rok připadá třísté výročí dekorování římského císaře a českého krále Karla VI. loveckým a rytířským Řádem svatého Huberta Františkem Antonínem hrabětem Sporckem. Stalo se tak v rámci pražské korunovace na honu konaném třetího listopadu 1723 v tehdejší královské honitbě v Brandýse nad Labem, se kterou svými majetky hrabě sousedil.
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2023/Listopad-2023/Jubileum-cisarskeho-dekorovani-v-Hlavenci
muzeum zbraní
Muzeí se stálými expozicemi zbraní máme v Čechách povícero. Jeho expozici totiž tvoří zbraně vzduchové, lidově řečeno vzduchovky.
Co se vzduchovkami v myslivosti?
Tak minimálně je to jejich úloha ve výcviku v zacházení se zbraní a cvičení ve střelbě. Ne všude můžeme střílet z kulovnice či malorážky. Už méně je známo, že vzduchovky, přesněji větrovky, tedy vzduchovky na stlačený vzduch, byly používány i v myslivosti, dokonce ve vojenství. V minulosti byl lov výsadou šlechty a s tím souviselo i právo držení zbraní. Ve sbírkách šlechtických rodů byly zastoupeny i větrovky a existují záznamy, že se dokonce používaly k lovu jelení zvěře.
Výkon tehdejší větrovky se pohyboval v rozpětí 100 až 200 Joule, což je výkon pistolového náboje 6,35 Browning, malorážového náboje .22 long rifle apod. Tedy aby zásah byl účinný, musel být skutečně precizní.
K částečnému oživení v používání větrovek v myslivosti došlo na přelomu 18. a 19.století, kdy konstruktér Girardoni sestrojil úspěšnou, a dokonce opakovací větrovku. Byla vybavena postranním trubicovým zásobníkem na dvacet kulí ráže 13 mm, které se nabíjely pomocí blokového, příčně posuvného závěru. Tlak vzduchu v tlakové nádobě dosahoval hodnoty okolo 50 barů.
Tyto zbraně byly v menším množství i ve výzbroji mysliveckých oddílů rakousko-uherské armády. Po několika letech byly sice staženy, ale oživil se jejich zájem mezi civilní veřejností. Někteří puškaři je začali vyrábět pro potřeby myslivců a byly používány v odstřelu lehčí zvěře, nicméně stále to byla okrajová záležitost a časem lovy s větrovkou vymizely zcela.
Až v posledních letech, díky moderním větrovkám, byl v některých zemích povolen odstřel některých druhů zvěře těmito zbraněmi. Tlakové lahve moderních větrovek jsou plněny až na 250 barů, takže výkon takové zbraně je pochopitelně o mnoho větší než u jejích předchůdkyň.
U nás používání těchto zbraní v myslivosti není dovoleno.
Myslím, že nebude na škodu si ujednotit nejprve jejich kategorie a názvosloví. Tedy vzduchové zbraně dělíme na:
VZDUCHOVKY pístové – válec, píst a pružina – stlačený vzduch se vyrábí pohybem pístu v okamžiku výstřelu. Jsou nejznámější, masově rozšířené a není snad nikdo, kdo alespoň v klukovském věku s takovou vzduchovkou nepřišel do styku.
VĚTROVKY – zbraně, u kterých je stlačený vzduch v tlakové nádobě (kartuši), a ta je součástí zbraně. Stlačený vzduch je předem připraven, zpravidla na více výstřelů.
PLYNOVKY – obdobný systém jako větrovka, kartuše je ale natlakována plynem, zpravidla kysličníkem uhličitým.
Co v muzeu uvidíte
Celkem je vystaveno několik stovek pušek, pistolí a mechanických terčů, obvyklých na pouťových střelnicích, které k vzduchovkám nezbytně patřily.
Nejstaršími exponáty jsou větrovky ze 17. a 18. století. Nejčastějším provedením byla tlaková kónická nádoba, našroubovaná zezadu na zbraň, takže sloužila zároveň jako hlaviště pažby. Dokonce nechybí ani provedení větrovky v podobě vycházkových holí, vzhledově zcela normálně vypadající „špacírky“, až na to, že byla v holi umístěná uzavřená trubice coby tlaková nádoba, hlaveň a nějaký ventil otvíraný úderem jednoduchého bicího mechanizmu.
Vzduchovky byly v minulosti používané často jako „salónní“ ručnice pro pobavení panstva, zpravidla jako terčovnice. Tedy těžká pažba s lícnicí, dokonalými mířidly, mnohdy i s napínáčkem, a především ve zdobném provedení. Jejich cena často převyšovala cenu palné zbraně.
První vzduchovky neměly vzduchový válec s pístem, ale malý měch umístěný v hlavišti pažby. Obdobný měch, který býval nezbytný v domácnostech k rozdmychávání ohně, jenže menší a masivnější. Ten byl v okamžiku výstřelu smáčknut dvěma plochými pery.
Nedílnou součástí výstavy je kolekce pouťových vzduchovek. Tyto vzduchovky už byly pístové a jednotného stylu. Měly nekrytý vzduchový válec v niklovaném, později chromovaném provedení. Střílelo se zpravidla do papírových růží na špejli a patřilo k dobrému tónu, aby mládenec svojí dívce nějakou tu růži na pouti vystřelil. Nejstarší pístové vzduchovky měly napínání pomoci ozubení vytvořeného přímo na pístnici, do které zabíral pastorek otáčený klikou. Později byly konstrukce napínání pomocí různých pákových mechanizmů.
Zastoupení mají samozřejmě i ty nejznámější vzduchovky, napínané zlomením hlavně, kde hlaveň slouží současně jako napínací páka.
Zvláštní skupinu tvoří skupina tzv. „vojenských“ vzduchovek. Systém píst ve válci a jejich celková koncepce má připomínat vojenskou pušku. Napínání je pomocí páky imitující kliku závěru a manipulaci s ní. Zpravidla jsou opakovací, vybaveny násypkou na kulaté broky. Známé jsou prvorepublikové vzduchovky vzor 35 nebo jejich poválečný model vzor 47. Zahraniční modely mají zpravidla vyměnitelný zásobník. Posláním tohoto typu vzduchovek byl prvotní výcvik ve střelbě a zacházení se zbraní v armádě, branných organizacích, ve školách apod.
V jedné vitríně jsou vystaveny první plynovky. Obdobný systém jako větrovky, ale s kartuší místo stlačeného vzduchu plněnou plynem, již zmíněným kysličníkem uhličitým. Je k vidění i v podobě pistole, konstruktérem byl Francouz Paul Giffart okolo roku 1895.
V muzeu je velká sbírka vzduchových pistolí, i u nich se setkáváme s různými systémy, především z hlediska způsobu napínání pružiny pístu.
Vznik muzea lze hodnotit velmi pozitivně, jako každé muzeum, i toto je přehledem vývoje daného oboru a zdrojem poučení, samozřejmě také informačním centrem především sběratelů.
Rozšíření obliby sbírání vzduchovek lze pozorovat u nás zhruba od sedmdesátých let minulého století a některé soukromné sbírky jsou překvapivé svým počtem a vzácností některých exponátů. Majitelem a tvůrcem muzea je Miroslav Kodydek, dlouhodobý sběratel vzduchových zbraní a jejich propagátor. Již delší dobu také udržuje internetový portál vzduchovka.info, bohatý a hojně navštěvovaný zdroj informací z tohoto sběratelského oboru, v podstatě internetové muzeum vzduchových zbraní.
Muzeum se nalézá v obci Příchvoj nedaleko Jičína. Návštěvu je možno dohodnou po předchozí telefonické dohodě
Děčínský zámek a myslivost
Zámek patří mezi nejstarší památkové objekty v ČR. První nepřímá zmínka pochází již z konce 10. století. Jeho historie se tedy odvíjí více než 1000 let.
Současná podoba zámku vypínajícího se nad středem moderního města je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628 až 1932. Thunové pocházeli z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Například Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával hned dvakrát post místodržitele v Čechách a v letech 1898 až 1899 se stal předsedou rakouské vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu, který od té doby dědí prvorozený syn.
Jan Josef Thun (1730 až 1731) ve 30. letech 18. století často využíval pro naplnění svých loveckých zálib okolní hluboké lesy s hojností zvěře. Pro lepší komfort nechal v okolí honebních revírů vybudovat několik staveb, například tzv. Kristin Hrádek na Sněžníku, lovecký dvůr v Podmoklech, který byl později přeměněn na budovu správy panství (dnes Oblastní muzeum v Děčíně) a s ním sousedící zbrojnici, ve které byly uloženy všechny instrumenty potřebné pro pořádání velkých honů, zejména sítě, plachty, klece a vozy.
V druhé polovině 19. století panství vlastnil František Thun, český místodržitel a rakouský ministerský předseda, který pořádal rád a často hony a společné lovy pro nejvyšší společnost. Zajížděli sem Lobkovicové, Schwarzenbergové a další šlechta, je doložený i pobyt korunního prince Rudolfa a Františka Ferdinanda d´Este
Thunové provedli dvě zásadní rekonstrukce zámku. První, vrcholně barokní přestavba, proběhla na konci 17. století na popud Maxmiliána Thuna, císařského vyslance a diplomata. Jeho záměrem bylo především posílit reprezentativní funkci objektu, aby patřičně demonstroval bohatství a vlivné postavení rodu. Hlavní kompoziční osou celého projektu se stala nová přístupová cesta, Dlouhá jízda, která ústila horní branou před kompletně přestavěné vstupní křídlo. Podél ní byl založen kostel Povýšení sv. Kříže, dále pak okrasná zahrada, dnes známá jako Růžová, a z druhé strany areál jízdárny.
Druhá, a také poslední přestavba zámku, proběhla v letech 1786 až 1803. Jejím provedením byl pověřen děčínský architekt Jan Václav Kosch, který se rozhodl různorodý zámecký komplex sjednotit a dát objektu kompaktní vzhled. Proto nechal strhnout starší paláce, zarovnal všechny budovy do stejné výše a poté je opatřil jednotnou fasádou. Na straně k řece byla jako nová dominanta zámku postavena štíhlá hodinová věž. Zámek tak získal barokně-klasicistní podobu, ve které se zachoval dodnes.
Přestavěný zámek se v průběhu 19. století stal významným střediskem kulturního i politického života. Díky postavení Thunů přivítal zámek celou řadu prominentních hostů. Roku 1854 se zde například konal diplomatický kongres panovníků Rakouska (František Josef I.), Pruska (Bedřich Vilém IV.) a Saska (Bedřich August II.). Častým hostem byl i následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand d’Este, který byl dokonce s děčínskými Thuny spřízněn. Proto byly po sarajevském atentátu jeho osiřelé děti Max, Ernst a Sophie vychovány kromě jiných míst také na děčínském zámku u své tety Marie Chotkové, provdané Thunové.
Děčínský zámek je nejnavštěvovanějším zámkem na severu Čech. Již několik posledních let se návštěvnost pohybuje kolem 55 000 osob ročně.
Má unikátní přístup 292 m dlouhou cestou zvanou Dlouhá jízda, která je architektonickým skvostem v celorepublikovém měřítku. Ze dvou třetin byla Dlouhá jízda vytesána přímo do skály. Zasloužili se o to horníci z nedaleké Krupky, kteří ji budovali celých šest let.
Pyšní se úchvatnou Růžovou zahradou s glorietem a sala terrenou. Byla založena během barokní přestavby koncem 17. století a bývalo zde vyhlášené rosárium s více než 80 druhy růží.
Zámek měl v Jižních zahradách 18 vytápěných skleníků. Slavný zahradník František Josst st. poté proslavil Děčín bohatými sbírkami orchidejí, kamélií a dalších tropických rostlin. Právě na Jižních zahradách rozkvetla roku 1852 poprvé na evropském kontinentu Viktorie královská.
Na zámku byla díky rodině Thunů jedna z největších knihoven v Čechách. Obsahovala více jak 70 000 svazků. Byly mezi nimi i cenné prameny k českým dějinám, které sem jezdil studovat i nejvýznamnější historik František Palacký.
Využijte tedy návštěvu Mysliveckého dne také k seznámení se s tímto monumentálním objektem protkaným historií a historickými osobnostmi. Přijeďte se přesvědčit, že v dobách polistopadových se zámek opět probudil do zářivé krásy. Program mysliveckého dne najdete jak na hlavním nádvoří, tak i v historických prostorách a v přilehlých zahradách.
Český název „lovec“ se objevuje již v 11. století. Panovníka obklopovala početná lovecká družina, pro jejich pobyt na loveckých výpravách se v rozsáhlých lesích stavěly lovecké hrádky např. Křivoklát (zmiňovaný již v roce 1109), Jivno, Zbečno, Jenčov, Týřov, Počáply-Králův dvůr, Nový Hrad u Kunratic (1411-1412). Lovecký personál je usídlován v tzv. účelových obcích (Loveč, Lovčice, Psáry, Ohaře, Sokolníky aj.), kde žije družinným životem. Lovecké roboty poddaných jsou známy již ve 12. století.
V usnesení Českého sněmu z roku 1573 se uvádí, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků (panovník, šlechta, kláštery, královská města). Usnesení však obsahuje i nařízení o ochraně zvěře, což znamená počátek myslivosti u nás. I řada dalších usnesení Českého sněmu se zabývá chovatelskými hledisky.
Po Bílé hoře (1620) je česká šlechta potlačována, přicházejí cizí rody. Lov se stává záležitostí společenské reprezentace. Od 16. století se rozvíjejí palné zbraně, koncem 17. století se objevují lovecké ručnice.
Císař Ferdinand III. (1637-1657) vydává roku 1641 ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že myslivost je kratochvílí šlechtickou“, poddaní jsou při lovech povinni robotami. Znamená to utužení robotných povinností poddaných, znamená to však také rozmach pytláctví (ze msty, pro obživu, z lovecké vášně). Vydávají se různé patenty proti pytláctví, např. císaře Karla VI. (1711-1740) z roku 1732. Vzdělávání potřebného personálu (myslivců) se děje zpravidla tříletou výuční dobou u zkušeného myslivce (učebního pána), zakončené slavnostním „přijetím v počet myslivců“ a předáním výučního listu, tesáku a lovecké trubky.
Císař Josef II. (1780-1790) vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor, atd. Vzhledem k nedostatku bezplatné pracovní síly nastává odklon od chovů velké zvěře a zintenzivnění chovů drobné zvěře; s tím souvisí i rozvoj brokové střelby. Snižují se stavy jelení zvěře a přibývá zvěře srnčí.
Začátkem 19. století nastává největší rozvoj bažantnictví, importují se nové druhy ba-žantů, muflon a jelenec viržinský, koncem století jeleni sika, rozšiřuje se chov kamzíků. S rozvojem brokové střelby se proslavuje české puškařství. Myslivost se podřizuje lesnímu hospodářství. V roce 1905 je vysazena na Dobříšsku ondatra.
V revolučním roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Císař František Josef I. (1848-1916) vydává v Olomouci dne 7. března 1849 říšský zákon o myslivosti č. 154; bylo zrušeno dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti bylo spojeno s vlastnictvím půdy.
Odborným spolkem, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby byla v roce 1869 založená „Pražská lesnická jednota Hubertus“. V roce 1883 vznikl „Spolek honební a ochrany zvěře.
Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven „Československý lo-vecký a kynologický říšský svaz“. V roce 1923 je založena jednotná myslivecká organizace – Československá myslivecká jednota.
Po osvobození v roce 1945 vychází zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. (s platností od 1.1.1948). Pro celé území republiky je právo myslivosti sjednoceno. Zákon prosazuje ne-jen aspekt hospodářský, ale i kulturní. Právo myslivosti je nadále vázáno na vlastnictví ho-nebního pozemku.
V důsledku politických událostí z roku 1948 byly od roku 1951 vyloučeni z pronájmu honiteb jednotlivci, uzavírat nájemní smlouvy mohly jenom tzv. lidové myslivecké společnosti.
V roce 1962 byl vydán – pro celé území tehdejší republiky – nový zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., který odloučil výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Právo myslivosti příslušelo organizacím – státním lesům, státním statkům, jednotným zemědělským družstvům -, které ho mohly či musely za úplatu postoupit uživatelům, a sice pouze mysliveckým sdružením. Nejmenší výměna honitby byla stanovena na 500 ha.
Odborným spolkem, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby byla v roce 1869 založená „Pražská lesnická jednota Hubertus“. V roce 1883 vznikl „Spolek honební a ochrany zvěře.
Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven „Československý lovecký a kynologický říšský svaz“.
Mezinárodní spolupráce v myslivosti byla již za první republiky. ČSR patřila k zakládajícím členům Mezinárodní lovecké rady – C.I.C., která byla založena v roce 1928 a oficiálně zahájila svou činnost v roce 1930.
V roce 1961 se ČSMJ sloučila se slovenským Sväzom poĺovných ochranných združení, název centrální organizace byl změněn na Československý myslivecký svaz (ČSMS).
V důsledku federalizace státu v roce 1969 byla ukončena činnost ČSMS a ustaven Český myslivecký svaz (ČMS). V roce 1970 byl ustaven Federální výbor mysliveckých svazů v ČSSR (FV MS), jako společný koordinační a poradní orgán Českého mysliveckého svazu a slovenského poĺovnického zväzu. Podle nového zákona o myslivosti č. 270/92 Sb. se ČMS stal organizací s členstvím myslivců zcela dobrovolným a byl zbaven spoluúčasti na řízení myslivosti. Myslivecká sdružení se podle zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb. stala samostatnými právnímu subjekty.
V roce 1992 byl název Český myslivecký svaz změněn na Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Předsedou byl zvolen Prof.ing. Josef Hromas,Csc.
Česká republika je členem Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC. Zastoupením ČR je pověřena ČMMJ. Od roku 1995 je ČMMJ také členem Federace mysliveckých organizací Evropské unie – F.A.C.E.
V roce 2012 byla myslivost zapsána jako nehmotná kulturní památka na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. Od roku 2016 je české sokolnictví zapsáno organizací UNESCO na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva.
O lovcích a loveckých trofejích se vypráví mnoho napínavých příběhů, někdy dokonce i tajemných, které hraničily s nadpřirozeností. Některé trofeje se staly legendou i když jejich příběh má mnoho bílých míst. Příkladem může být trofej jelena, kterého ulovila Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu, nebo její manžel Adam František ze Schwarzenbergu.
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2023/Rijen-2023/Navrat-jeleni-trofeje-Franze-Vogta-do-Cech
Zajímavá publikace. Doporučuji přečíst
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2023/Zari-2023/Navrat-prvniho-losa-do-Cech-skoncil-nelegalnim-ulo
Myslivost je tradice! A všechny tradice jsou nedílnou součástí historie a kultury národa. Dědictví, které potřebujeme všichni. To je to, co utváří náš vztah k přírodě, vtah k nám samotným i vztahy mezilidské. Možná to zní trochu pateticky, ale já jsem o tom naprosto přesvědčená.
Markéty Hrubešové
V Praze se poprvé ve své historii sejdou na svém generálním zasedání zástupci evropských mysliveckých organizací sdružených v organizaci FACE. Členské státy EU budou debatovat o problematice nárůstu populace velkých šelem a strategii udržitelné myslivosti v Evropě.
Ve dnech 25. – 27. 9. se poprvé ve své historii sejdou v Praze na svém generálním zasedání zástupci evropských mysliveckých organizací sdružených v organizaci FACE, která zastupuje zájmy evropských myslivců v Evropském parlamentu, Evropské komisi a dalších mezinárodních institucích. Členské státy EU budou debatovat o problematice nárůstu populace velkých šelem a strategii udržitelné myslivosti v Evropě.
Součástí třídenního programu mezinárodního setkání je odborná konference na téma „Velké šelmy, strategické cíle FACE pro rok 2027.“ Konference se uskuteční 27. září v 9.30 hodin v aule České zemědělské univerzity.
Paraziti srstnaté zvěře IV
Hlístice trávicího traktu Na obecný popis z I. části navazuje výčet cizopasníků. Je třeba připomenout, že část cizopasníků je společných pro skot, malé přežvýkavce a zvěř. Literatura se z pochopitelných důvodů podstatně více věnuje problematice cizopasníků hospodářských zvířat, pro zvěř tyto poznatky ale také plně platí.
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2023/Srpen-2023/Paraziti-srstnate-zvere-IV
Zajímavý materiál)
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2023/Srpen-2023/Jak-vypadali-lovecti-psi-pred-100-a-vice-lety
Maliar poľovnej zveri Michal Závacký
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2023/Srpen-2023/Maliar-polovnej-zveri-Michal-Zavacky
Výstava myslivosti a přehlídka význačných trofejí
Od pondělí 4.září do neděle 10.září v pavilonu E výstaviště Flora Olomouc
Muzeum na Ohradě vystavuje originály tereziánských patentů
Výstava, věnovaná 100. výročí jednotné myslivecké organizace s názvem „České myslivosti zdar a škůdcům zmar!“ je otevřena v Národním zemědělském muzeu na Ohradě a návštěvníkům přibližuje různými vhledy do historie i současnosti tradice naší myslivosti.
Myslivecká Třeboň 2023
Tradičně druhou srpnovou sobotu se koná akce Myslivecká Třeboň, akce, které je z pohledu propagace české myslivosti mezi nemysliveckou veřejností asi vůbec nejlepší a nejefektivnější.
Celý den před zcela zaplněným Masarykovým náměstím rekreanty, turisty, cyklisty, lázeňskými hosty i místními, s velkým finále Letního kurzu mysliveckých trubačů, s velkou přehlídkou loveckých psů, s ukázkami všech mysliveckých dovedností i tradic, s propagací zvěřiny a regionálních potravin....
O myslivosti v ČR
Myslivost má v zemích, které jsou dnes součástí České republiky, dlouhou a bohatou tradici. Přinejmenším již v 11. století se šlechtici hromadně vydávali na lov jelenů a divokých prasat, stavěly se speciální lovecké hrady pro ubytování lovců a na většině nemovitostí byli najímáni a školeni hajní.
Česká republika má dodnes výbornou populaci kamzíka alpského, jelena lesního, daňka, srnce, muflona a prasete divokého. Zemi proslavili především mufloni, kteří zde dorůstají impozantních velikostí. Mufloni přivezeni z Korsiky hrabětem Forgahem v roce 1868. Od té doby se muflonům ve vysokých kopcích v Čechách daří a sedm z deseti největších mufloních hlav na světě bylo odvezeno právě z této oblasti.
Krajina se vyznačuje velkými plochami lesů a širokou, řídce osídlenou zemědělskou půdou, stejně jako četnými loveckými chatami a hotely sloužícími cestujícím lovcům. Ceny lovu zde zůstávají poměrně skromné.
Related to request “Myslivost”
