Pytláctví - News
Zástupci MŽP a Lesů ČR se domluvili na užší spolupráci při potírání pytláctví a ochraně zvláště chráněných druhů
Už tři roky Česko naplňuje Národní strategii řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů. Ta se týká nejen činnosti Ministerstva životního prostředí, ale zapojeno je také Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo obrany a samozřejmě také jejich resortní organizace, Policejní prezidium ČR nebo Státní veterinární správa. Koordinaci zajišťuje pracovní skupina, která minulý týden zasedala, aby diskutovala o aktuálním plánu priorit. Příkladem dosavadní spolupráce je mimo jiné zohlednění nelegálního zabíjení živočichů a pytláctví při pronájmu státních honiteb.
Impulsem k tomu byl také závažný případ nelegálního nakládání s ohroženými druhy, takzvaná kauza Kameňák. Zastřelený rys a další části chráněných druhů byly v roce 2020 nalezeny v mrazáku a domě předsedy mysliveckého sdružení Jelen Kameňák, který byl odsouzen k peněžitému trestu za nelegální držení zvláště chráněných druhů. Myslivecké sdružení si pronajímalo státní honitbu od Lesů ČR. Proto se zástupci MŽP a Lesů ČR domluvili na užší spolupráci při potírání pytláctví a ochraně zvláště chráněných druhů. LČR od roku 2023 převzaly honitbu do vlastní správy a zajistily tak plnou kontrolu nad výkonem práva myslivosti.
MŽP a Lesy ČR se domluvily na užší spolupráci i proto, že státní podnik je největším správcem lesů v zemi, a tím pádem významným správcem chráněných území a důležitým partnerem orgánů ochrany přírody.
„Naše vláda prosazuje opatření k omezení nelegálního zabíjení živočichů i k omezení nezákonného obchodu s nimi. Pro Ministerstvo životního prostředí je to zásadní téma, které umí řešit,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) s odkazem na programové prohlášení vlády. „Pytláctví a nelegální zabíjení a nakládání se zvláště chráněnými druhy má v praxi řadu podob. Známe případy nelegálního zástřelu rysa nebo vlka v lese, ale i otrávené orly mořské nebo vydru uhynulou v železech. Každý takový trestný čin má jiný charakter a může být posuzován podle různých zákonů, ať už podle zákona o ochraně přírody a krajiny, zákona o myslivosti nebo také jako obecné ohrožení, a to třeba když jsou železa nebo jed umístěny na veřejně přístupném místě. Bohužel mnoho takových případů zůstává neodhaleno, ale u řady druhů nelegální zabíjení, společně s dalšími člověkem způsobenými příčinami úhynu, akutně ohrožuje jejich přežití,“ doplnil ministr Hladík.
Z těchto důvodů MŽP s klíčovými partnery naplňují Národní strategii řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v ČR, která se mimo pytláctví a dalších způsobů nelegálního zabíjení volně žijících živočichů zabývá rovněž problematikou negativního vlivu některých veterinárních léčiv nebo pesticidů. Aktuálně členové pracovní skupiny spatřují pozitivní posun ve spolupráci státních orgánů i v aktivním zapojení zainteresovaných nevládních organizací. Známým příkladem je řešení případů otrav volně žijících ptáků, kdy se díky aktivitám České společnosti ornitologické za pomoci takzvané psí jednotky podařilo usvědčit a odsoudit první dva pachatele v ČR. Nelegální zabíjení a otravy volně žijících živočichů jsou komplexním problémem, jemuž je potřebné věnovat zvýšenou pozornost, a to nejen státních úřadů, neziskových organizací, ale velkou měrou může přispět svou pozorností při pobytu v přírodě také široká veřejnost.
Českomoravská myslivecká jednota: Jak se Evropané staví k lovu zvěře
Nový mezinárodní průzkum veřejného mínění odpovídá na otázku, jak evropská veřejnost vnímá lov zvěře.
Hladinu veřejného mínění a diskusí občas rozvíří téma myslivosti a lovu zvěře. Nejlépe když se přihodí nějaká nešťastná událost či nehoda, nebo se alespoň někdo dopustí pytláctví. Myslivci pak v tom lepším případě čtou v diskusích pod články a na sociálních sítích spoustu negativních a myslivost zavrhujících příspěvků, mnohdy velmi vyhrocených.
V tom horším jim někdo zničí posed nebo jiné myslivecké zařízení, případně posprejuje auta na parkovišti během výstavy věnované myslivosti. Snadno vznikne dojem, že veřejnost myslivost a myslivce odmítá až nesnáší. Slabší povahy by se téměř mohly za svoji příslušnost k mysliveckému stavu stydět, místo aby na ni byli patřičně hrdí. Získat potřebnou kvalifikaci a složit potřebné zkoušky není vůbec jednoduché.
Obdobné zkušenosti mají myslivci a lovci z ostatních evropských zemí a o veřejném vnímání tohoto odvětví hospodaření v krajině se vedou diskuse na mezinárodní úrovni. S cílem zjistit, jak skutečně vnímá evropská veřejnost myslivost a lov zvěře zadala Evropská federace pro lov a ochranu přírody (FACE) ve spolupráci s partnerskými organizacemi mezinárodní průzkum veřejného mínění.
Průzkum byl proveden nezávislou agenturou YouGov v pěti státech Evropy a osloveno bylo více než 7000 respondentů. Důraz byl kladen na přijatelnost legálního lovu zvěře, domácího i mezinárodního, a také na uchovávání trofejí zvěře, získaných legálním regulovaným způsobem.
Výsledky průzkumu ukázaly, že většina občanů EU lov akceptuje. 77 % respondentů souhlasí s lovem a uchováváním trofejí, nebo je neutrálních. Pouze 23 % bylo proti.
Z výsledků průzkumu rovněž vyplývá, že snahy o zákaz dovozu trofejí, které proběhly v několika národních parlamentech členských zemí a byly zdůvodňovány požadavkem veřejného mínění, nemají reálný základ a nejsou veřejností podporovány. Takové omezení lovu by naopak mělo negativní dopad na ochranu přírody, místní komunity, ekonomiku a biologickou rozmanitost.
V informačním dokumentu Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se uvádí, že "lov zvěře může přinášet a přináší kriticky potřebné pobídky a příjmy pro vlády, soukromé subjekty a podniky a komunitní vlastníky půdy, aby zachovali a obnovili divokou zvěř jako způsob využití půdy a prováděli ochranářská opatření."
Výzkumná organizace ALKA Wildlife a Správa Národního parku Šumava realizují společný projekt TAČR SS05010140: Přežívání dospělých samic rysa ostrovida – výzkum hrozeb v jádru a na okraji šumavské populace. Sbírají všechny informace včetně historických o případech úhynu rysa ostrovida (Lynx lynx) na silnici, železnici, v důsledku pytláctví nebo jiných příčin. A to z celých Čech.
Pytláci v Jihoafrické republice v roce 2023 zabili 499 nosorožců. Navzdory snahám o ochranu vzácných býložravců je to o 51 kusů více než předloni. Čísla včera představila jihoafrická vláda, informuje agentura Reuters.
Jihoafrická republika je domovem skoro poloviny populace kriticky ohroženého nosorožce dvourohého (někdy nazývaného nosorožec černý) na africkém kontinentu. Na území Jihoafrické republiky se také vyskytuje největší populace téměř ohroženého nosorožce bílého (někdy také nosorožce tuponosého) na světě.
Nosorožci jsou zabíjeni pro své rohy, které jsou ve východoasijských zemích používány na výrobu šperků a tradičních léčivých přípravků.
V loňském roce bylo 406 nosorožců zabito na státních pozemcích a 93 v soukromých parcích, rezervacích nebo farmách, uvedlo jihoafrické ministerstvo životního prostředí. Největšímu náporu pytláků čelí park Hluhluwe-Imfolozi v provincii KwaZulu-Natal, uvedla ministryně životního prostředí Barbara Creecyová. „V této provincii jsme zatkli 49 pytláků a zabavili 13 střelných zbraní. Speciální týmy se nadále pokouší nárůst pytláctví zpomalit,“ řekla ministryně.
Nejstarší přírodní rezervace v Jihoafrické republice Krugerův národní park zaznamenal 37procentní pokles případů pytláctví od roku 2022, v roce 2023 bylo zabito 78 nosorožců. V žádných jiných národních parcích pytláci nosorožce nezabili.
Na pytláctví nosorožců se často podílejí mezinárodní zločinecké skupiny, které spoléhají na pomoc místních pytláků a tajně spolupracují se strážci parků. Jihoafrické ministerstvo životního prostředí už loni uvedlo, že zlepšuje zdravotní péči a poskytuje školení a poradenské služby pro správce národních parků, aby je tak odradilo od napomáhání pytlákům.
Na myslivce, který otrávil dva orly u Sedlčan, dostal dva roky podmíněně a pokutu 250 000 korun. Jed měl zasáhnout vydry, které kradly ryby z jeho farmy. Otrávené návnady však nepřežili dva orli a další dravci a zvířata. V Česku jde o třetí případ, kdy byl viník odsouzen za pojídání divokých zvířat.
Český název „lovec“ se objevuje již v 11. století. Panovníka obklopovala početná lovecká družina, pro jejich pobyt na loveckých výpravách se v rozsáhlých lesích stavěly lovecké hrádky např. Křivoklát (zmiňovaný již v roce 1109), Jivno, Zbečno, Jenčov, Týřov, Počáply-Králův dvůr, Nový Hrad u Kunratic (1411-1412). Lovecký personál je usídlován v tzv. účelových obcích (Loveč, Lovčice, Psáry, Ohaře, Sokolníky aj.), kde žije družinným životem. Lovecké roboty poddaných jsou známy již ve 12. století.
V usnesení Českého sněmu z roku 1573 se uvádí, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků (panovník, šlechta, kláštery, královská města). Usnesení však obsahuje i nařízení o ochraně zvěře, což znamená počátek myslivosti u nás. I řada dalších usnesení Českého sněmu se zabývá chovatelskými hledisky.
Po Bílé hoře (1620) je česká šlechta potlačována, přicházejí cizí rody. Lov se stává záležitostí společenské reprezentace. Od 16. století se rozvíjejí palné zbraně, koncem 17. století se objevují lovecké ručnice.
Císař Ferdinand III. (1637-1657) vydává roku 1641 ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že myslivost je kratochvílí šlechtickou“, poddaní jsou při lovech povinni robotami. Znamená to utužení robotných povinností poddaných, znamená to však také rozmach pytláctví (ze msty, pro obživu, z lovecké vášně). Vydávají se různé patenty proti pytláctví, např. císaře Karla VI. (1711-1740) z roku 1732. Vzdělávání potřebného personálu (myslivců) se děje zpravidla tříletou výuční dobou u zkušeného myslivce (učebního pána), zakončené slavnostním „přijetím v počet myslivců“ a předáním výučního listu, tesáku a lovecké trubky.
Císař Josef II. (1780-1790) vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor, atd. Vzhledem k nedostatku bezplatné pracovní síly nastává odklon od chovů velké zvěře a zintenzivnění chovů drobné zvěře; s tím souvisí i rozvoj brokové střelby. Snižují se stavy jelení zvěře a přibývá zvěře srnčí.
Začátkem 19. století nastává největší rozvoj bažantnictví, importují se nové druhy ba-žantů, muflon a jelenec viržinský, koncem století jeleni sika, rozšiřuje se chov kamzíků. S rozvojem brokové střelby se proslavuje české puškařství. Myslivost se podřizuje lesnímu hospodářství. V roce 1905 je vysazena na Dobříšsku ondatra.
V revolučním roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Císař František Josef I. (1848-1916) vydává v Olomouci dne 7. března 1849 říšský zákon o myslivosti č. 154; bylo zrušeno dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti bylo spojeno s vlastnictvím půdy.
Odborným spolkem, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby byla v roce 1869 založená „Pražská lesnická jednota Hubertus“. V roce 1883 vznikl „Spolek honební a ochrany zvěře.
Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven „Československý lo-vecký a kynologický říšský svaz“. V roce 1923 je založena jednotná myslivecká organizace – Československá myslivecká jednota.
Po osvobození v roce 1945 vychází zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. (s platností od 1.1.1948). Pro celé území republiky je právo myslivosti sjednoceno. Zákon prosazuje ne-jen aspekt hospodářský, ale i kulturní. Právo myslivosti je nadále vázáno na vlastnictví ho-nebního pozemku.
V důsledku politických událostí z roku 1948 byly od roku 1951 vyloučeni z pronájmu honiteb jednotlivci, uzavírat nájemní smlouvy mohly jenom tzv. lidové myslivecké společnosti.
V roce 1962 byl vydán – pro celé území tehdejší republiky – nový zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., který odloučil výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Právo myslivosti příslušelo organizacím – státním lesům, státním statkům, jednotným zemědělským družstvům -, které ho mohly či musely za úplatu postoupit uživatelům, a sice pouze mysliveckým sdružením. Nejmenší výměna honitby byla stanovena na 500 ha.
Odborným spolkem, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby byla v roce 1869 založená „Pražská lesnická jednota Hubertus“. V roce 1883 vznikl „Spolek honební a ochrany zvěře.
Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven „Československý lovecký a kynologický říšský svaz“.
Mezinárodní spolupráce v myslivosti byla již za první republiky. ČSR patřila k zakládajícím členům Mezinárodní lovecké rady – C.I.C., která byla založena v roce 1928 a oficiálně zahájila svou činnost v roce 1930.
V roce 1961 se ČSMJ sloučila se slovenským Sväzom poĺovných ochranných združení, název centrální organizace byl změněn na Československý myslivecký svaz (ČSMS).
V důsledku federalizace státu v roce 1969 byla ukončena činnost ČSMS a ustaven Český myslivecký svaz (ČMS). V roce 1970 byl ustaven Federální výbor mysliveckých svazů v ČSSR (FV MS), jako společný koordinační a poradní orgán Českého mysliveckého svazu a slovenského poĺovnického zväzu. Podle nového zákona o myslivosti č. 270/92 Sb. se ČMS stal organizací s členstvím myslivců zcela dobrovolným a byl zbaven spoluúčasti na řízení myslivosti. Myslivecká sdružení se podle zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb. stala samostatnými právnímu subjekty.
V roce 1992 byl název Český myslivecký svaz změněn na Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Předsedou byl zvolen Prof.ing. Josef Hromas,Csc.
Česká republika je členem Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC. Zastoupením ČR je pověřena ČMMJ. Od roku 1995 je ČMMJ také členem Federace mysliveckých organizací Evropské unie – F.A.C.E.
V roce 2012 byla myslivost zapsána jako nehmotná kulturní památka na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. Od roku 2016 je české sokolnictví zapsáno organizací UNESCO na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva.
Related to request “Pytláctví”
