zajíc - News
Myslivecká statistika 2023/2024 – opět padly nové rekordy
Myslivecký rok 2023/2024 byl velmi bohatý na úlovky spárkaté zvěře – opět byly posunuty hranice rekordů. Nové historicky nejvyšší odstřely byly zaznamenány u zvěře jelení, daňčí, mufloní a černé.
V mysliveckém roce 2023/2024 byl evidován nový rekordní odstřel jelení zvěře ve výši 35 779 kusů, meziročně došlo k nárůstu o 2895 kusů. Daňčí zvěře bylo uloveno 45 335 kusů, oproti předchozímu období o 17,3 % (6682 kusů) více, a šlo tak také o nejvyšší úlovek v historii. U mufloní zvěře došlo k nárůstu o 788 kusů na 11 033 kusů, což představovalo rovněž novou rekordní hodnotu. V rámci srnčí zvěře došlo k navýšení odstřelu o poměrně významných 9,5 % na 124 897 kusů. Odstřel černé zvěře (prase divoké) ve výši 258 253 kusů zaznamenal taktéž výrazný meziroční nárůst o 80 376 kusů (+45,2 %). Počet ulovených jelenů sika dosáhnul 22 829 kusů, jednalo se tak o nejvyšší odstřel tohoto menšího jelena v historii.
U zajíců bylo evidováno zvýšení odstřelu o 7008 kusů (+20,8 %) na 40 699. U naší nejvýznamnější pernaté zvěře došlo naopak k poklesu úlovků na podprůměrné hodnoty. V minulé lovecké sezoně 2023/2024 byl u bažantů zaznamenán odstřel ve výši 370 284, tedy o 8065 kusů meziročně méně. Větší pokles odstřelu na 201 582 kusů (-9,0 %) nastal u kachny divoké.
„V minulé lovecké sezoně byly evidovány rekordní odstřely u více druhů srstnaté zvěře. Úlovky pernaté zvěře, jako jsou bažanti a divoké kachny, lze naopak označit za podprůměrné,“ říká Josef Kahuda z oddělení statistiky zemědělství a lesnictví ČSÚ.
V mysliveckém roce 2023/2024 bylo na území Česka 5765 honiteb, z toho 196 obor a 284 bažantnic. Honitby zaujímaly plochu 6 873 641 ha. Počet držitelů platných loveckých lístků trvale vykonávajících v honitbě právo myslivosti meziročně klesl o 152 na 88 337, a u tohoto ukazatele tak pokračoval sestupný trend. Počet psů s loveckou upotřebitelností se snížil na 29 738. Největší skupinu z nich tvořili ohaři (33,0 %), nejméně byli zastoupeni severští psi (0,3 %).
Negativní dopady intenzivního zemědělského hospodaření na životní prostředí rostlinných a živočišných druhů jsou v naší přírodě stále více zřetelné. Jedním z aspektů tohoto hospodaření je zvýšení výměry jednotlivých půdních bloků. To má za následek nejen snižování rozmanitosti pěstovaných plodin, ale také úbytek druhové pestrosti planě rostoucích rostlin. Tyto změny následně vedou k dramatickému snižování biodiverzity a celkové homogenizaci otevřené zemědělské krajiny. A proto je týmem Útvaru myslivosti VÚLHM, v. v. i. dlouhodobě monitorován zajíc polní, který patří mezi tzv. „bioindikátorové“ druhy této krajiny.
Homogenizace zemědělské krajiny se projevuje populačním poklesem zejména drobných živočichů, zatímco volně žijící spárkatá zvěř na tyto změny reaguje populačním nárůstem. Nejdramatičtější pokles byl zaznamenán například u populací mnoha druhů ptáků zemědělské krajiny, u nichž od roku 1980 došlo až k 60% snížení početností v Evropě. Jedná se především o druhy hnízdící na zemi, tedy například o koroptev polní, čejku chocholatou či chřástala polního.
Mezi další druhy volně žijících živočichů, kteří negativně reagují na změny v zemědělské krajině, patří i zajíc polní. Intenzifikace zemědělství a homogenizace prostředí má značný vliv na velikost jeho domovského okrsku, což je jeden z faktorů, který může ovlivňovat přežívání zajíců v současné zemědělské krajině. U zajícovitých bylo zjištěno, že větší výměra domovského okrsku je spojena s relativně neproduktivním prostředím. Naproti tomu monokulturám se zajíci vyhýbají a preferují pestrou krajinu, pokud je však dostupná. V intenzivně obhospodařované krajině zajíc v různých částech roku velmi obtížně nachází vhodná stanoviště, která by mu poskytla úkryt a vhodné zdroje potravy. Je známo, že především zaječky potřebují v období laktace potravu bohatou na tuky a lipidy, čemuž odpovídají zemědělské plodiny a zejména obilniny. Přesto si raději vybírají přirozenou potravu, tedy různé druhy planě rostoucích bylin, travin a polních plevelů, pokud jsou ovšem v krajině dostupné. Větší potravní nabídka také snižuje dobu potřebnou na pastvení, čímž se snižuje riziko ulovení predátory. Nedostatek těchto vhodných stanovišť může být pro zajíce limitující, a to nejenom z hlediska zvýšeného rizika predace juvenilních jedinců, ale také kvůli negativním dopadům klimatických faktorů, které ovlivňují opět především nedospělé jedince. Absence krytových možností má prokazatelný negativní vliv na termoregulaci a následný nárůst výdajů energie. Proto je možné zajíce polního označit za takzvaný bioindikátorový druh živočicha, jehož populace udává kvalitu prostředí agroekosystému v daném místě.
Wildlife Wealth: Game Species of Slovakia
S rozmanitou krajinou od horských štítov až po lesy a údolia, Slovensko ponúka jedinečnú rozmanitosť voľne žijúcich živočíchov a druhov zveri pre poľovníkov a pozorovateľov prírody. Tu je niekoľko pozoruhodných druhov, ktoré možno nájsť v poľovných revíroch Slovenska:
1. Srnčia zver: Pôvabná a pôvabná srnčia zver patrí medzi najbežnejšie druhy zveri v slovenských lesoch. Vďaka svojim charakteristickým rohom je toto zviera obzvlášť rozpoznateľné.
2. Diviak: Mohutný a výkonný diviak je predmetom lovu mnohých nadšencov extrémneho lovu. Na Slovensku, kde lesy poskytujú výborné podmienky, sú diviaky pomerne bežné.
3. Jeleň: Plesnivec plesnivec a vysokohorské lúky vytvárajú ideálne podmienky pre biotop srnčej zveri. Lov jeleňov v horských oblastiach Slovenska poskytuje poľovníkom nezabudnuteľný zážitok.
4. Zajac: Malý, ale obratný, zajac je cieľom skutočných lovcov. Vyskytuje sa na rôznych miestach vrátane trávnatých plôch a lesných čistiniek.
5. Bažant: Pozornosť poľovníkov púta aj lovná zver. Bažanty so svojím jasným perím sú predmetom pestrého lovu.
Slovensko so svojimi pestrými biotopmi je jedinečnou poľovníckou destináciou, ktorá poskytuje možnosť lovu rôznych druhov zveri v krásnych prírodných podmienkach. Táto krajina teší nielen poľovníkov, ale vytvára aj jedinečné možnosti na pozorovanie divokej zveri a udržiavanie rovnováhy v jej ekosystéme.
Poľovníctvo na Slovensku
Na Slovensku sa zachoval pomerný počet všetkých európskych dravcov. Obyvatelia krajiny môžu byť hrdí na to, že majú „európsku trojku“ dravcov: najväčší z nich je medveď hnedý, z čeľade psovitých vlk obyčajný, z čeľade mačiek rys obyčajný. Z ďalších zástupcov z čeľade psovitých tu máme líšku hrdzavú, psíka mývalovitého, z čeľade mačkovitej - mačku lesnú, z čeľade škovránkovitú - jazveca obyčajného, vydru riečnu, kunu borovicovú a kamennú, fretku obyčajnú, lasicu obyčajnú a obyčajnú. hranostaj. Keďže dravce v prírode plnia regulačnú, selekčnú a sanitárnu funkciu, ochranárom aj poľovníkom záleží na ich ochrane.
K 10. marcu 2014 bolo na Slovensku evidovaných 1 867 poľovných revírov. Celková výmera poľovných revírov v roku 2013 bola 4 434 295 hektárov. Slovensko je rozdelené na poľovné oblasti jelenej, srnčej a malej zveri (zajac, bažant, jarabica). Okrem poľovných revírov máme revíry na lov danielej a muflónej zveri. Poľovné revíry sa delia na lesné a poľné.
Saluki je prokazatelně jedním z nejstarších psích plemen. První nástěnné malby, znázorňující stejně vypadající psy, pocházejí už z období 4000 let př. n.l. z oblasti dnešního Egypta. Mocní Egypťané byli vyobrazeni ve společnosti těchto psů. Spolu s kočovnými beduíny se Saluka postupně rozšířila po jejich obchodních cestách nejen do Súdánu, ale přes oblast Iráku až do Číny. Nomádi používali na svých cestách psy k lovu gazel, lišek a zajíců. Přestože muslimové psy pohrdají a považují je za nečisté, dostalo se Saluce zvláštní výjimky. Kočovníci si těchto psů velmi vážili a umožňovali jim spát ve svých stanech. Do Evropy se Saluki poprvé dostaly pravděpodobně s křižáky, vracejícími se z války na blízkém východě. Do Anglie byli první zástupci toho plemene přivezeni v roce 1840, ale s jejich cíleným chovem započala až roku 1895 Florence Amhest, která si přivezla první chovný pár. V roce 1923 byl založen klub plemene a zároveň došlo k mezinárodnímu uznání Saluki. Dnes patří toto ojedinělé plemeno mezi celosvětově rozšířené a i u nás je několik chovatelských stanic. Svou původní roli lovce již však Saluka většinou nezastává a je chována hlavně jako dostihový nebo výstavní pes, ale často také jen jako společník.
Zajec je sesalec, ki spada v red lagomorfov. Napačno ga je šteti za glodavca, saj je preprosto rastlinojed, ki je srednje velikosti. Dolžina poševnega telesa lahko doseže 70 cm, teža pa do 5-7 kg. Ušesa zajca lahko dosežejo dolžino 15 cm - to je njegov glavni čutni organ, ki vam omogoča, da slišite nevarnost in se pred njo skrijete s tekom. Načini lova na zajca so lahko zelo različni: lovite ga lahko od septembra do marca. Poleti je lov na to žival prepovedan, saj pridobijo potomce, in če ustrelijo zajca, bodo vsi mladiči umrli.
Zajec velja za eno najbolj priljubljenih lovnih živali. Lov nanj se začne od sredine novembra in konča v prvih dneh naslednjega leta, januarja. Ta žival je zelo previdna in zvita in ko greste na lov, se morate založiti s potrpljenjem, močjo in določenimi izkušnjami, saj boste morali hoditi na desetine kilometrov. Obstaja več načinov lova na zajca: kolektivni in individualni, s psom in brez njega, z vleko po snegu in po črni sledi, z vzpona in iz zasede.
Skupni lov organizira skupina lovcev podnevi. Pred odhodom na lov organizatorji preučijo teren, določijo smer gibanja lovcev. Pri organizaciji razporeditve udeležencev lova se upošteva razdalja med njimi. Razpon je od 15 do 30 metrov. Takšna ureditev prispeva k hitrejšemu odkrivanju zajca, saj se bo, ko bo začutil nevarnost z vseh strani, hitro dvignil iz postelje in se znašel. Ta vrsta lova se imenuje plezanje. Ko so lovci prestrašili ali dvignili zajca iz ležečega položaja, začnejo streljati.
Related to request “zajíc”
